Červenec 2006

Qi Xi

31. července 2006 v 22:14 | Cara
Jestli máte doma vola, nebijte ho moc často. Klidně to totiž může být reinkarnace vašeho známého nebo převtělený bůžek, který vám může prokázat cenné služby. Tak jako kdysi prostý sirotek Niulang měl volíka, který mu poradil, ať se jednou vypraví na pastvu k jezírku. A pastva to byla opravdu bohatá, hlavně pro mládencovy oči, před nimiž se v rouše Evině koupalo sedm sester Nefritového císaře, který v mýtických dobách vládl Říši středu. No a mládenec veden vášní zcizil svršky božích žen a čekal, co se z toho vyklube. Nejmladší a nejpůvabnější z nich, Zhinu, jakožto otloukánek, vlastní profesí nebeská švadlena, musela oblečky vydobýt zpět. No ale zamilovaný pasáček již šanci nepustil a za nerovných podmínek si vyjednal sňatek, který bzl plný lásky a štěstí. Ale boží rodina z romantického svazku nadšená nebyla a otec se rozhněval na neposlušnou dceru, které kvůli manželství se smrtelníkem nemohla tkát. A tak byla po čase Zhinu, v té době již šťastná maminka dvou pra-číňánků, odvedena zpět na nebesa. Zdrcenému Niulangovi se pomoci dostalo, a to znovu od dobrého volíka. Ten již stár věnoval svou kůži k posmrtnému vzužití. (berme si příklad a věnujme orgány) Z kůže vyrobené střevíce nesou Niulanga ke hvězdám, aby svou milovanou opět spatřil. Ale nebeská císařovna jedním švihem jehlicí do vlasů nepřejícně rozdělila oblohu na dvě poloviny a mezi milence postavila Mléčnou dráhu. (firma Orion tedy v reklamě trochu navádí) Nešťastný příběh ale nekončí úplně tragicky, protože na scénu přichází ještě dojaté straky= ženistky, které dokážou na obloze vybudovat most, po kterém se milenci mohou spojit a setkat. Ten most se dá ale použít jen jednou za rok. A to sice právě dneska, na svátek Qi Xi (Noc sedmiček) tedy sedmý den sedmého měsíce lunárního kalendáře.
Až se trochu vyjasní, koukněte se na nebe a celý příběh tam najdete (skoro) navždy vepsaný. Vega, to je vroucně čekající Zhinu, odtržená svou přísnou rodinou. A hvězda, které se prý říká Beta-Aquilae je její milující manžel, který nenávidí Mléčnou dráhu.
Protože se ke svátku nepojí nějaké dobře zpeněžitelné atributy, tak jako k dnes mnohem populárnějšímu "cizineckému" Valentýnu, a znečištěná obloha už nenabízí tak romantickou podívanou, 2 000 let starý svátek si musíte oslavit v Číně oslavit spíš jen tak sami pro sebe. (jestli odoláte party pro nezadané v Šanghaji, vstup 600,-kč) Ale není si s někým milým povídat o hvězdách pod hvězdami taky báječná oslava? A pak máte celý rok (2007: 19.8.) na to, aby to příští rok bylo nejmíň tak opravdové a krásné. Třeba máte mezi sebou taky Mléčnou (nebo pivní, pracovní, psychickou, sexuální…) brázdu a každého mostu je třeba využít, než se zase na rok rozpadne.
ahoj Cara

Peking vás vítá

30. července 2006 v 23:42 | Cara
5 panáčků vesele skotačí na obrazovce, spolu s davem na vás zírá v supermarketu nebo se směje z plechovek piva. Beibei, Jingjing, Huanhuan, Yingying a Nini je zkrátka bezva fungující parta sympatických šašků. A jména? Nezdvojené slabiky dají dohromady heslo: Peking tě vítá! Čili Bei Jing Huan Ying Ni. Ale ještě schází dva roky, než ta největší olympiáda vypukne a svět opět objeví Čínu. A tak máme čas se podívat, kam se budou v roce 2008 sunout davy zvenku i zevnitř. (většina Číňanů, kteří mi o OH 08 ´povídali, stále věří, že se tam podívají) Ani výzkumy veřejného mínění nebylo asi třeba moc upravovat a já uváděným 95% lidí podporující myšlenku OH věřím. Lidové názory samozřejmě stojí při čínských sportovních hvězdách a těší se, že ukážou světu Čínu, jakou ten svět ještě neviděl. A tak si obyvateé Pekingu mohou nyní zdarma otestovat svou "olympijskou" angličtinu, abz nebylo během her nějaké nedorozumění.
Vláda a jí vedené masy nenechávají nic náhodě a v Číně asi není místo prosté loga sportovního svátku.
Už v roce 2001 si mohl kamarád Honza Nádherný zakoupit zlatou (proč se žinýrovat, že?) medaili s vlastním jménem a s nápisem Beijing 2008. Škoda, že mu byla ještě v Číně ukradena a asi si bude muset jet pro novou. Již řadu let vychází časopis s nemystickým názvem Beijing 2008. Nedávno proběhl čtvrtý ročník kulturního festivalu Beijing 2008 a tak dále. Dokonce i v době ZOH v Turíně referovalo čínské
"ao lin pi ke" většinou k hrám pekingským. Akcie již dobře zavedené značky Beijing 2008 mohou v klidu stoupat a diváci a novináři mohou začít šetřit.
Na severním předměstí se buduje dnem i nocí a dva hlavní stadiony jsou již hotovy. Do komplexu jsem bohužel vpuštěn nebyl a tak jsem se jako časný olympijský turista musel spokojit se suvenýry v supermarketech. Disk se již do batohu nevešel a sprinterský šampión panda se mi nezdál dost antický. A tak se asi budu muset napřesrok do Pekingu rozjet zas. Anebo do Hong Kongu, kde se bude skákat na koních, Qingdaa (jachty) Tianjinu, Šanghaje, Shenyangu či Qinhuangdaa (fotbal) abych mohl s ostatními říci: "Jsou to krásné hry, dobře jste to připravili, kluci!" Protože oni to tam připraví rozhodně dobře.
Cara

Návrat

25. července 2006 v 11:08 | Čára
"...a je to zvláštní pocit, sám sebe vyrvat z kalendáře." J.Nohavica:Nový rok
Zahodil jsem hůlky a lžící, nožem, rukama a vším, co mi v bytě zůstalo, jsem se pustil do bramborových knedlíků, hořčice, kečupu, kávy, sýra, buřtů na ohni (nic z toho jsem rok nejedl) a přitom pozoroval, co se děje kolem. A nestačím se udiveně ptát. On ten náš svět je vážně trochu jiný a chvilku trvá, než zase začne dávat smysl. Možná si neuvědomujeme, kolik věcí děláme ze zvyku a protože "se" to tak dělá. Možná nevidíme, jak jsme si strašně podobní v postojích, návycích a nákupech. Auto-práce-venčit-hospoda-seriál-Tesco-grilování-křížovka-babička-fotbal-mobil. A neziskové organizace mohou do repertoáru svých projektů na potírání rasistického a netolerantního chování zařadit dlouhodobé pobyty v cizích zemích. Po takových protáhlých vandrech se totiž víceméně drobné rozdíly mezi různými skupinami obyvatel smažou a otupí. Jsme tady v Česku vlastně všichni skoro stejní (hlavně v létě) bez ohledu na to, jak svobodně si tu stejnost volíme.
Už tedy nejsem Čára v Číně, ale Čára s Čínou v hlavě. Teď ještě i v těle, ale z něj ji asi brzičko vyplavím. A bacily a bubáky viráky mi snad sebrali při pasových a jiných kontrolách. A teď jsem dostal strach, že mi děravá hlava (napočítal jsem cca 7 děr) a značně nečínská sociální realita seberou i to, co jsem si dovezl v duši. No a taky jsem zapomněl napsat ještě pár poznámek, které bych s Vámi rád sdílel. Vždyť jsme si ještě nepovídali o Tibetu, masážích, vypečených taxikářích, Pekingské drůbeži a filmech, které se mi líbily. I když to už není z ciziny (Háčkové a čárky, na místa!) a vlastně to může působit trochu falešně, ještě chvilku budu otravovat. Nevadí, že se asi většina čtenářstva rozprchne k něčemu zábavnějšímu, nebo do hospod, kde mne lze teď vcelku často potkat. Nevadí, že dovezený čaj už nechutná tak báječně (dej Bůh ať podobně nevyčpí i moje zkazky) a že se za okny méně práší. A dokud budu mít čas a vůli, na něco si ještě vzpomenu.
Tak dneska si dám ještě prázdniny a příště začneme už s nějakým orientálním tématem, jo?
Čára