Duben 2008

Hory Žlutého císaře

5. dubna 2008 v 17:22 | Čára
znáte. Možná, že jste v nich nebyli, ale určitě jste zahlédli nějakou tu tradiční krajinomalbu (občas ní někdo proletí v kung-fu filmech) s borovicemi, kopci, říčkou, mostečkem a cestou kroutící se jako ministr z Valašska. Tak spoustu těchhle maleb zvěčňuje pohoří Huangshan na jihu provincie Anhui. Jestli rádi rozvažujete při výhlídkách do údolí, roklí a na vrcholky, tak se vám tam bude líbit.
Dnes by obrázky těchto hor, jedné z největších atrakcí pro čínské turisty, památky UNESCO, byly ještě zajímavější. Malíř by si zaplatil vstup cca 600,- kč, za lanovkou dal dalších 150,- a vzhůru k vrcholkům buddhisticky poetických názvů (Hlavní město nebes, Lotosový vrchol, Vrchol růžového oblaku atd.). Tam by asi mezi tisíci návštěvníky (v létě se může počet "horalů" vyšplhat až k 20 000 za den) musel dokreslit i mraky odpadkových košů, prodavačů blbostí atd. Většina cestiček v horách je vybetonovaných a cepín můžete použít jenom na otvírání konzerv. Čínské chápání hor je zkrátka trochu jiné, než to naše a není důvod proč Boží dílo ještě trochu nevylepšit.
Shoda náhod a tržních paradoxů mě na hory dostala levněji s zájezdem místní CK, než kdybych jel sám. Skupina složená z Číňanů z mnoha provincií (někteří si mezi sebou ani nerozuměli) se vešla do mikrobusu. I nás pod 50 let tam bylo celkem dost. Šest. Ale i nejstarší člen (78 let) si svá igelitová zavazadla vcelku bez nesnází přesunoval mezi zamlženými vrcholy, pokroucenými borovicemi po úzkých chodníčcích. Náš průvodce připomínal venkovského tělocvikáře a dal mi čokoládu, protože jsem prý zdaleka (že jsem přiletěl letadlem jsem výslovně neřekl). Všichni jsme si navzájem dávali ochutnávat donesené jídlo (na vrcholcích to stojí moc) a cigarety z různých koutů Číny. No zkrátka nám tam bylo veselo, poněvadž Číňan na kopci = veselý Číňan. Škoda, že závěrečnou skupinovou fotku nějak nemůžu najít.
Borovice se kroutí a plazí a opravdu krásně se na ně kouká. Nejznámější z nich, tzv. Strom vítající hosty, je takovým centrem hor pro davy a davy turistických skupin. Kdo se tam nevyfotí, riskuje, že mu příbuzní cestu na Huangshan ani neuvěří.
A i když jsme nespatřili tzv. Budhovo světlo (pro nevěrce optický jev, takový druh duhy), a při "doprovodném programu" (rozuměj: snaha nám při předem dohodnutých zastávkách vnutit místní výrobky) se jedna paní poblinkala, tak to byl docela hezký výlet.
Zdroj: Wikipedia