Hory Žlutého císaře

5. dubna 2008 v 17:22 | Čára
znáte. Možná, že jste v nich nebyli, ale určitě jste zahlédli nějakou tu tradiční krajinomalbu (občas ní někdo proletí v kung-fu filmech) s borovicemi, kopci, říčkou, mostečkem a cestou kroutící se jako ministr z Valašska. Tak spoustu těchhle maleb zvěčňuje pohoří Huangshan na jihu provincie Anhui. Jestli rádi rozvažujete při výhlídkách do údolí, roklí a na vrcholky, tak se vám tam bude líbit.
Dnes by obrázky těchto hor, jedné z největších atrakcí pro čínské turisty, památky UNESCO, byly ještě zajímavější. Malíř by si zaplatil vstup cca 600,- kč, za lanovkou dal dalších 150,- a vzhůru k vrcholkům buddhisticky poetických názvů (Hlavní město nebes, Lotosový vrchol, Vrchol růžového oblaku atd.). Tam by asi mezi tisíci návštěvníky (v létě se může počet "horalů" vyšplhat až k 20 000 za den) musel dokreslit i mraky odpadkových košů, prodavačů blbostí atd. Většina cestiček v horách je vybetonovaných a cepín můžete použít jenom na otvírání konzerv. Čínské chápání hor je zkrátka trochu jiné, než to naše a není důvod proč Boží dílo ještě trochu nevylepšit.
Shoda náhod a tržních paradoxů mě na hory dostala levněji s zájezdem místní CK, než kdybych jel sám. Skupina složená z Číňanů z mnoha provincií (někteří si mezi sebou ani nerozuměli) se vešla do mikrobusu. I nás pod 50 let tam bylo celkem dost. Šest. Ale i nejstarší člen (78 let) si svá igelitová zavazadla vcelku bez nesnází přesunoval mezi zamlženými vrcholy, pokroucenými borovicemi po úzkých chodníčcích. Náš průvodce připomínal venkovského tělocvikáře a dal mi čokoládu, protože jsem prý zdaleka (že jsem přiletěl letadlem jsem výslovně neřekl). Všichni jsme si navzájem dávali ochutnávat donesené jídlo (na vrcholcích to stojí moc) a cigarety z různých koutů Číny. No zkrátka nám tam bylo veselo, poněvadž Číňan na kopci = veselý Číňan. Škoda, že závěrečnou skupinovou fotku nějak nemůžu najít.
Borovice se kroutí a plazí a opravdu krásně se na ně kouká. Nejznámější z nich, tzv. Strom vítající hosty, je takovým centrem hor pro davy a davy turistických skupin. Kdo se tam nevyfotí, riskuje, že mu příbuzní cestu na Huangshan ani neuvěří.
A i když jsme nespatřili tzv. Budhovo světlo (pro nevěrce optický jev, takový druh duhy), a při "doprovodném programu" (rozuměj: snaha nám při předem dohodnutých zastávkách vnutit místní výrobky) se jedna paní poblinkala, tak to byl docela hezký výlet.
Zdroj: Wikipedia
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | 9. dubna 2008 v 13:10 | Reagovat

Jojo, výlety do hor s "místními" turisty jsou zážitkem. A blinkajcí paní se najde téměř všude ;)Jenom, mě mrzí, že jsem  v Indii nedostala čokoládu za to, že jsem z daleka :)

2 kolatch@seznam.cz kolatch@seznam.cz | E-mail | 27. dubna 2008 v 12:27 | Reagovat

Prosím, máte e-mail, na kterém bych se Vás mohla na něco zeptat? Poradit se ohledně jedné reálie z Číny? Prosím, napište mi na kolatch@seznam.cz

Jd

3 peterko peterko | E-mail | Web | 9. května 2008 v 13:47 | Reagovat

Hele, ja to Buddhovo svetlo videl nekolikrat. Jenom nevim, proc jsem mel tvar letadla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama