Září 2008

Orientální sado-masáž

30. září 2008 v 14:33 | Čára
Mezi Thajskem a Taiwanem je třeba rozlišovat. Do prvního se hrnou Boeingy nacpané turisty, kteří touží to orientálních slastech a pohodlíčku, do druhého dorazí průměrně 250 Čechů ročně, z čehož dost jsou studenti na stáži. Masáž je ale jedna z věcí, která se v obou zemích asi podobá. Většina masážních salónů nabízí thajské masáže, velmi často prováděné přímo Thajkami z Thajska. Proč si to nezkusit.
Oblek, podobný tomu pro "pacienty" z ústavu Dr. Greensteina ze Švejka, mi celkem padl. I já jsem padl na žíněnku a těšil se na objednanou 1,5 hodinu thajské slasti, legendární rozkoše z Indočíny, o které jsem slyšel jen vyprávět. Začalo to nohama, končilo hlavou. Komunikace s masérkou probíhala hlavně rukou, kterou jsem bušil do země po vzoru zápasníků, kteří už nemohou. (tohle gesto jsem slečnu předtím naučil, což mi asi zachránilo zdraví) I když se mi snažila vnutit svůj loket mezi lopatky, nebo mě silou kopala do zadku (mojí vlastní nohou), zkoušela utrnout mi prst nebo zdemolovat ochlupení stehen svým kolenem, na konci našeho opravdu silného setkání jsem thajské masérce, asi boxerce v důchodu, poděkoval. Masáž je totiž jistým zvláštním způsobem příjemná, a kde jinde seženete bobříka bolesti za 400,- korunek?

Taipei 101

18. září 2008 v 23:08 | Čára
Sto jedna je konec PSČ, když se píše do centra Taipeje, hlavního města Taiwanu. 101 je číslo, které má představovat dokonalost, něco dokonce lepšího než 100. 101 je čínsky Yi-ling-yi. 101 pater kanceláří, center, sálů atd. je naskládáno v osmi (šťastné číslo) segmentech, zvenku jasně připomínající části bambusového kmene. 101 je hlavní dominantou taipejského centra a stále ještě nejvyšší budovou světa.
60 km/h není rychlost extrémně vysoká, přesto to stačí výtahu v 101 (zn. Toshiba, stál 2 mil USD), aby byl s přehledem i bez dopinku nejrychlejším mezi výtahy. Zvláštní, že dolů může jet jenom 35 km/h. Cesta v něm patří k celkovému zážitku cesty do nebe. Když se za 200 kč vyvezete do vyhlídkových prostor v 89. patře, nezapomeňte nechat všechno pití dole, jinak vás nepustí do výtahu. Rovněž nebuďte líní vyběhnout 3 patra na venkovní vyhlídku, kterou jsem si zamiloval hlavně protože je to jedno z mála míst v Taipeji, kde je ticho a klid.
Na druhém konci, tedy v přízemním nákupním centru si zase nezapomeňte dát steak dělaný na veliké nerezové plotýnce přímo pod vaší slintající pusinkou. Pro fanoušky Sisyfa je pak skvělou podívanou osmset-tunová železná koule (kopie dodává firma FaCH) spící pod střechou tohoto úctyhodného domu, aby zvýšila jeho stabilitu.
Nechat na sebe působit tak výjimečnou stavbu ve vás možná vzbudí mnoho podnětných myšlenek i pocitů. Jestli tam mají schůzi nájemníků, kolik je daň z nemovitosti a jestli třeba někdy chceme a budeme mít něco podobného u nás.

Svátek kulatého koláčku

13. září 2008 v 23:59 | Čára
Zítra bude Měsíc kulatý a možná i poněkud nesvůj, jak ho budou s odbivem a melancholií pozorovat miliony lidí na východní polozeměkouli. Je totiž Svátek středu podzimu (v lunárním kalendáři je podzim už v létě), jeden z větších svátků v Číně, ale i v přilehlých končinách. Ideální oslavu je dobré zahájit v supermarketu, kde si nahmatáte nejlepší měsíční koláček, hlavní a většinou jediné slavidlo. Uvnitř koláčku, suchého jako pouštní humor, se dá najít mnoho pasty z dobrůtek, které nabízejí okolní zahrádky a políčka. Drcená lotosová semínka, burské oříšky, datlíky i bobíky, čeho je libo.
Když jsem tuhle pochoutku dostal k snědku poprvé, s radostí jsem si myslel, že je to oslava svátku ledního hokeje, protože koláček svou váhou dost připomíná puk. Náplň je opravdu naplňující a těsto poctivé. Na horní straně se někdy může objevit znak 壽 (šou) který se objevuje skoro všude a tak ho možná znáte a znamená dlouhověkost. Zároveň asi slouží i jako údaj o minimální trvanlivosti, jednou jsem jedl podzimní koláček na Velikonoce. Koláček je samozřejmě kulatý a kulaté v Číně znamená jednotu, spojení, dobro, domov. A tak může člověk tesknoucí po domově aspon na chvilku ulevit srdíčku a pokochat se kulatostí Měsíce, na který se ve stejný moment odjinud dívají jeho blízcí.
Tenhle svátek se slaví už pár tisíc let a jeden šikovný básník, Su Shi z dynastie Song, pro tenhle vyjímečný svátek vybral vyjímečná slova:
"Popíjím víno a těším se z Měsíce, v ruce držím číši a ptám se temných nebes, odkdy ten zářivý Měsíc existuje... Dívám se vzhůru na Měsíc a nemohu se ubránit tanci, jak by mohlo být v nebi tak dobře jako mezi lidmi?
Měsíční svit se přesunul ke krásnému pavilonu a nízko zešikma září skrz vyřezávané okno. Svítí dovnitř na člověka, který je smutný z loučení, a nedopřává mu klidného spánku. Měsíc přece nemá důvod chovat nenávist vůči lidem, ale proč je, když se lidé loučí, vždy tak kulatý? Lidský život je plný smutků a radostí. Nemůžeme se stále jen radovat ze společných setkání. A stejně tak Měsíc je někdy za mraky, někdy jasně vidět, někdy je v úplňku a někdy v novu, menůže být každou noc tak kulatý a jasný. Na světě není dokonalých věcí. Přesto ale doufám, že budeme všichni šťastně žít až do pozdního stáří a v tisíc li vzdálené zemi společně obdivovat krásu jasného Měsíce."
( básnička Svátek středu podzimu z knížky Čítanka staročínských textů v překladu Jakuba Vykoukala)
Tak vidíte. Tedy uvidíme zítra, bude-li dobře vidět. Ve večerce sice měsíční koláčky většinou nejsou k mání, ale česká varianta oslavy v podobě nakládaného hermelínu se určitě povede!
Čára
(obrázek z health.dayoo.com, děkuji)